PODCAST JEDNO ZDRAVÍ
Proč jsou laboratorní testy nezbytné při léčbě domácích mazlíčků? Jaké jsou světlé a stinné stránky povolání, které náš host považuje za splněný dětský sen? Nejen na tyto otázky v novém díle podcastu JEDNO ZDRAVÍ odpovídá vedoucí lékař Veterinární kliniky VETMED v Ostravě MVDr. Vítězslav Raška.
Kdy se stala laboratorní diagnostika běžnou součástí veterinární praxe?
Sám jsem do jisté míry odchovanec laboratoří, protože jsem studoval chemické gymnázium, kdy jsem měl první možnost pracovat na analytických přístrojích. Posléze jsem nastoupil na Státní veterinární ústav, kde jsem dělal zástupce ředitele a šéfa speciální mikrobiologie. Obrovský boom veterinární medicíny v devadesátých letech předznamenal rozvoj moderní laboratorní diagnostiky v posledních letech. A jak moc to šlo kupředu, dokládá moje nadšení z prohlídky laboratoří SPADIA, kde jsem měl pocit, že jsem v prostorách kosmického výzkumu.
Veterinární medicína má dnes k dispozici moderní zobrazovací metody a celou řadu specializovaných testů, širokou škálu léků. Přispívá to k lepšímu zdraví mazlíčků?
Jednoznačně. Díky dnešní laboratorní základně dokážeme precizněji diagnostikovat choroby především v počátečním stádiu, kdy je největší šance to ovlivnit směrem ke zpomalení procesu, zastavení nemoci, nebo dokonce přispět k vyléčení. A to má obrovský význam. V preventivní péči, ale i v základní diagnostice, není moc velký rozdíl mezi lidskou a veterinární medicínou. Stejně jako u lidí platí, že prevence je dobrý základ pevného zdraví, platí to i u zvířat.
Jaké jsou nejčastější laboratorní testy pro domácí mazlíčky? Roste ochota majitelů je financovat?
Rozsah je velmi podobný lidskému – základní hematologický obraz, jaterní a ledvinový profil, případně další vyšetření podle stáří zvířete například hormonů, štítné žlázy a tak dále. V rámci předoperačního vyšetření děláme základní hematologický a biochemický profil tak, abychom mohli vést anestezii co nejbezpečněji a zohlednili případné odchylky od zdravotního stavu daného jedince. Díky internetu a sociálním médiím jsou lidé informovanější o metodách i postupech léčby. Ruku v ruce se zvýšením stavů zvířat stoupá i ochota lidí investovat peníze do zdraví svých mazlíčků.
Dokážete i v emočně vypjatých situacích mít vše pod kontrolou?
Když bych řekl, že stoprocentně, lhal bych. Myslím si, že to se nedaří nikomu, ale obecně se získanými zkušenostmi a standardní klientelou si troufnu říct, že ve většině případů ano. Ale stane se, že narazíte na klienta, se kterým se prostě nedohodnete. V tom případě je lepší, když si majitel zvířete najde jiného veterináře.
Musel jste někdy požádat majitele zvířete, aby odešel z ordinace raději do čekárny?
Někdy jsou majitelé bohužel přecitlivělí na své miláčky a reagují hystericky. Rozumím tomu, ale vždy se to dá řešit. Někomu se může udělat nevolno při pohledu na krev, tak je lepší u toho nebýt. Ale i tak se nám dvakrát až třikrát za rok stane, že nám v ordinaci majitel nebo majitelka omdlí.
Co považujete za světlé stránky povolání veterinárního lékaře?
Pozitivní stránky veterinární medicíny jsou úžasné v tom, že zvířata strašně nabíjí energií. Zvířata nesimulují, zvíře nepotřebuje mít invalidní důchod nebo čerpat příspěvky na péči. Když ho něco bolí, tak to dává najevo, a když ho to přestane bolet, tak je prostě v pořádku. Takže se nesetkáte se simulanty. To je první skvělá věc. Druhou je, že ve veterinární medicíně nejsou specializace tak striktně dané jako u lidí. Veterinář operuje poranění zkříženého vazu, provede chirurgickou operaci ochrnutého jezevčíka, ale zrovna tak udělá císařský řez a porodí štěňata. Nehledě na to, že v ordinaci se musí věnovat i do jisté míry interní medicíně. To je to krásné. Práce veterináře má obrovské množství pozitiv a jsem rád, že jsem si splnil dětský sen.
Jaká jsou úskalí veterinární praxe?
To méně pěkné je, že se setkáváte i s případy zanedbaných zvířat, týraných zvířat. Někdy narážíte třeba na ekonomické stropy majitelů. Zvíře by se dalo vyléčit, ale vzhledem k omezeným financím se to nepodaří. Dneska neexistuje systém nočních služeb a pohotovostí. Takže víceméně každá ordinace, pokud je seriózní, jakýmsi způsobem musí držet noční pohotovost. Stane se, že vám ve dvě v noci volají, co mají dělat, že našli u psa blechy. V mládí jsem měl v takových případech adrenalin, dneska už mám pro to pochopení a klidným hlasem vysvětlím, že to může počkat do osmi do rána.
Komplikované nebo nejasné případy jsou součástí každé veterinární praxe. Kde hledáte odpovědi?
Úžasnou studnicí informací jsou odborné knihy. Nová aktualizovaná vydání jsou dostupná, co tři čtyři roky, a tam jsou zahrnuty poslední poznatky. A samozřejmě ty informace čerpáme nejen z literatury, ale také z internetu. Kazuistiky se prezentují na různých kongresech, na seminářích, workshopech, kde se člověk dostane k zajímavým a individuálním případům.
Lidská populace tloustne, děti ve větší míře trpí nadváhou a obezitou. Je to problém i u psů?
Ano, tato civilizační choroba bohužel postihuje i zvířata. Zvířata poměrně přesně kopírují lidi ve spoustě věcí. Zkuste vysvětlit obéznímu majiteli, že má obézní zvíře a že musí zhubnout, to je docela nadlidský výkon. Motivací ke změně bývá fáze, kdy je obezita zhoršujícím faktorem primárního onemocnění zvířete. Naštěstí je takových majitelů čím dál více. A pak je úsměvné, jak se potom ti partneři navzájem obviňují, kdo dává více pamlsků.
Považujete psa za ideálního parťáka pro děti?
Pro děti je úžasné, když mají pejska na starosti. Ale samozřejmě podmínkou je, že rodiče drží nad tím ochrannou ruku a mají vše pod kontrolou. Vede to ke vzniku jakési empatie, k zodpovědnosti. Pes je obrovský parťák nejen dětem, ale také dospělým. Já, ač mám zvířat plnou ordinaci, když přijdu domů a skočí mi náš hafan do klína a olízne mě, cítím, jak úroveň stresu klesá. A svět je najednou krásnější.
Radí se s Vámi rodiče, když chtějí pořídit štěně do rodiny?
Startérem tak velké změny v rodinách, kde jsou děti, bývají maminky. Tatínci tomu mnohdy nebývají zprvu nakloněni, mají strach, že děti to přestane bavit a péče bude na nich. Úsměvných zážitků mám mnoho. Třeba, když při prvním očkování vidím, že manžel stojí tak trošku opodál, jako kdyby k nim ani nepatřil. Na další už přijde s dětmi bez maminky a na třetí očkování dorazí sám. Šišlá na štěně, hladí ho, chodí s ním a říká, že nikdy netušil, že to může být tak fantastické.
Na které zvíře byste nesáhl, ať už z důvodů bezpečnosti nebo profesní pokory?
Ošetřovat jedovaté hady je příliš velkým rizikem, na které nejsme vybaveni. V tomto případě odkazuji klienty na svého kolegu prof. MVDr. Zdeňka Knotka, který je světově uznávané eso v oblasti nemocí plazů a je na to vybaven.
Pokousal vás někdy pes v ordinaci?
Dneska už si dávám na to pozor. Časem se veterinář naučí číst zvíře, jestli je přátelské, nebo agresivní či v nějaké tenzi. Máme k dispozici ochranné prostředky včetně medikace pro případ, že je nutné psa před ošetřením raději zklidnit. Horší je to s kočkami, které kromě kousání i drápou. Ale to jsme se taky naučili zvládnout.
Předpokládám, že v každé rodině veterináře jsou zvířata. Co máte za rasu doma?
Měli jsme různé rasy, knírače, pak teriéra. Jednou nám zůstal na klinice pes po úrazu, kterého si majitel už nevyzvedl. Naším rodinným mazlíčkem se tak stal pes kříženec, který se perfektně aklimatizoval nejdříve u tchána v domě a posléze u nás v bytě. Úžasný pes, prostě to je pes terapeut. Celá rodina jsme se shodli, že tento pes se fakt podařil.
Kde čerpáte sílu, kde si nejlépe odpočinete?
Mám několik koníčků, ale tím největším je rybaření, muškaření. Měl jsem štěstí, že jsem mohl v rámci svého rybaření jezdit s úžasnou partou kamarádů po světě. Takže jsem několikrát navštívil Mongolsko, Kamčatku, Britskou Kolumbii. Když jste v divoké přírodě bez civilizace, máte čas se zamyslet nad sebou, nad během života. Jste tam jen vy a krásné úžasné ryby v divočině, které chcete chytit. Navíc já praktikuji metodu chyť a pusť, takže se s rybou vyfotím a pouštím ji. S kamarády u vody toho mnoho nemluvíme, spíše spolu mlčíme. Je to taková duševní očista.
Za rozhovor děkuje Mgr. Simona Součková, tisková mluvčí
Poslechněte si celý podcast na Spotify nebo Youtube:
