O přínosech a pokroku v imunologii, čím je ovlivněno fungování imunitního systému a monitoringu protilátek s Mgr. Martinem Kováčem, Ph.D. vedoucím laboratoře klinické imunologie SPADIA LAB Praha.
1/ Imunitní systém je tvořen souborem buněk a orgánů, které na obraně spolupracují. O čem vypovídá imunologické vyšetření?
Imunologické vyšetření je velice komplexní soubor různých testů, které vypovídají o stavu imunitního systému. K základním vyšetřením v imunologické laboratoři patří vyšetření buněčné imunity, kde zjišťujeme počty a někdy i funkčnost jednotlivých populací a subpopulací lymfocytů, které mají důležité obranné a regulační funkce v imunitních dějích. Ne méně významné je vyšetření humorální imunity, kde vyšetřujeme koncentraci jednotlivých druhů protilátek jako jsou IgA, IgG, IgM, složek komplementu a jiných významných proteinů, které ovlivňují chod imunitního systému. Tady je třeba zmínit, a nato se často zapomíná, že pro imunologa je velmi podstatné i vyšetření Krevního obrazu s diferenciálem. Už na základě jeho výsledku, můžeme někdy odhalit nějakou poruchu imunity a případně dodělat další potřebné testy. Pokud zjistíme významné odchylky v buněční i humorální imunitě ve smyslu nízkých hladin protilátek nebo snížených počtů lymfocytárních populací může se jednat o nějakou vrozenou poruchu imunity (imunodeficienci).
2/ Imunologie je zajímavý rychle se rozvíjející obor, co dříve nebylo možné, je dnes díky poznatkům a technologiím dostupné. Co považujete za největší přínos?
Významným milníkem v imunologii je očkování proti různým infekčním nemocem. Díky němu byla vymýcená Variola (pravé neštovice), což bylo prudce infekční a závažné onemocnění. V roce 1980 byly pravé neštovice vyhlášené za zcela eradikované. Spalničky jsou jedny z nejvíce infekčních virových nemocí, kde očkováni přináší nesmírný význam proti jejich šíření. To stejné chřipka a další nemocí.
Významná je biologická léčba, která využívá uměle připravené monoklonální protilátky v léčbě některých nádorových a autoimunitních nemocí. Tyhle protilátky často blokují důležité zánětlivé proteiny, tzv. cytokiny, které hrají významnou roli v rozvoji a udržování zánětu u autoimunitních nemocí a tahle významně pomáhají v zastavení progrese nemoci a udržování remise.
Největším přínosem v imunologii je imunoterapie nádorových nemocí pomocí tzv. check point inhibitorů. Také tady se využívají monoklonální protilátky, které obnovují funkce imunitního systému, tzv. T lymfocytů v boji proti nádorům.
3/ Přirozená imunita je dána geneticky, někdo je více nemocný, jiný stoná méně. Dá se to vysvětlit tím, že má člověk s kvalitnějším genetickým základem v životě větší štěstí?
Přirozená imunita je v zásadě stejná u všech lidí a buňky a molekuly imunitního systému, které tvoří součást vrozené imunity jsou připraveny téměř okamžitě zaujmout své funkce v boji proti infekčním patogenům. Imunitní systém každého člověka je velmi individuální, jeho fungování je z velké části ovlivněno genetickou výbavou a nastavením a rozvojem imunity v dětství. Tady hraje velký význam střevní mikrobiom.
4/ Proč je dnes tolik autoimunitních onemocnění?
Není úplně jednoznačné, proč stoupá počet autoimunitních nemocí. Z části za to může chronický, dlouhodobý zánět, který na rozdíl od krátkodobého a prospěšného zánětu, můžu připravit dobrý terén pro rozvoj autoimunity. Význam na rozvoji autoimunit mají i infekce, které nejsou léčené nebo jsou léčené špatně, genetická predispozice, pohlaví a určitě výrazné zlepšení diagnostických metod a objev nových autoprotilátek.
5/ Protilátky po prodělané infekci by měly poskytovat dostatečnou a dlouhodobou ochranu proti onemocnění. Tak jednoduché to ale není. Proč?
Jednoduché v imunologii není nic. Je zapotřebí si uvědomit, že ne všechny anamnestické protilátky (protilátky po překonané infekci) znamenají, že je člověk chráněn a opakovaně neonemocní. Jsou nemoci jako například syfilis, hepatitida C, borelióza, kterými může člověk onemocnět opakovaně a protilátky nemají protektivní charakter. Typické dětské choroby jako jsou plané neštovice a spalničky jsou nemoci, které po jejich překonání většinou zanechávají trvalou imunitu. Pokud se člověk očkuje proti některým nemocem jako je tetanus nebo klíštová encefalitida, doporučuje se před přeočkování zjistit titer protilátek v laboratoři. Až při nízké hladině, která už není protektivní, je vhodné přeočkování.
Za rozhovor děkuje Mgr. Simona Součková, tisková mluvčí
Poslechněte si celý podcast na Spotify nebo Youtube:
